Pes, (ne)přítel člověka

Často narazíte na zprávy o napadení dítěte psem. Velký, zlý, neovladatelný, agresivní pes pokousal dítě. Také ale najdete spoustu videí velkých, mohutných psů, které ochraňují dítě, slouží mu jako „chodítko“, nechají si strkat ruce do tlamy a s dítětem si hrají. V čem je tedy rozdíl? Jak poznat, zda je dítě v nebezpečí?

Ze statistik za poslední roky je jasně vidět, že děti jsou při napadení psem nejohroženější skupina. Polovina všech útoků psů je směřována právě na děti. Nejvíc napadané jsou děti ve věku od 5 do 9 let. Dvě třetiny dětí mladších než 4 roky jsou pokousané na krku a hlavě, kvůli jejich výšce. 68 % dětí mladších 1 roku zraněním po útoku psa podlehne.

Za 65 % všech napadení jsou zodpovědní psi ze stejné domácnosti/rodiny, nikoliv cizí psi, které potkáte na ulici. A co je tedy příčinou napadení psem?

Dominantní pes

Média se nás snaží přesvědčit, že hlavní příčina napadení je nevychovanost a nezvladatelnost psa, a také, jak jsou velmi nebezpečná tzv. „bojová plemena“ (pitbul, bulteriér, dobrman, rotvajler a další plemena). Ve skutečnosti tato „bojová plemena“ figurují v 8 % případů napadení, zatímco třeba jezevčíci v 11 % případů. Největší podíl, 22 %, mají na svědomí ovčácká plemena (německý a belgický ovčák, československý vlčák). Plemenem to tedy asi nebude…

A pokud 65 % napadení způsobí psi v rodině, kteří asi nebudou nevychovaní a nezvladatelní (jinak byste je nenechali v okolí dítěte), příčiny musí být také jinde. Ale kde?

Já sám, velký milovník psů, který má doma 2 mazlíky, jsem byl jako malý několikrát pokousán. Jen jednou to bylo od cizího psa – jezevčíka, kolem kterého jsem projel moc blízko na kole, polekal jsem ho a zakousl se mi do lýtka. Dalšího psa, německého ovčáka od sousedů jsem moc dobře znal, skoro každý den jsme si spolu hráli, ale jednou jsem k němu přiběhl, když spal, probudilo ho mé dupání, než se rozkoukal, tak jsem byl už moc blízko, vyskočil a kousl mě do obličeje. Jako další mě pokousal náš vlastní rodinný vlčák, který se mnou ležel na zahradě, když jsem jedl sušenku, která mi upadla, tak si ji vzal – já jsem mu ji ale nechtěl nechat, šáhl jsem si pro ní a zakousl se mi do ruky.  Co se z toho (a z hromady dalších zdokumentovaných případů) dá vyvodit?

Pes útočí, když se poleká a bojí se. Když ho překvapíte, všimne si vás na poslední chvíli, ale už jste moc blízko. Narušujete jeho osobní prostor a bojí se vás. Než si stihne všimnout, že vás zná a že mu neublížíte, jedná podle svých pudů a brání sám sebe před hrozbou.

Pes v obranném postoji

Psi také útočí, když je vydráždíte, nešikovně je chytnete (někde, kde je to bolí) nebo jim ubližujete – a to platí především u dětí. Tahání za ocas nebo za uši, které je pro dítě náramná zábava, se psovi líbit nemusí.

Z toho tedy vyplývá, že většina psů nezaútočí proto, že jsou zlí a agresivní, ale proto, že se bojí, jsou vylekaní a nebo se chtějí zbavit něčeho, co se jim nelíbí nebo je to bolí. A tak účinná obrana proti napadení psem není v zakazování „bojových plemen“ nebo hysterický úprk před každým psem na volno, co se venčí v parku, ale vaše vlastní chování a učení dítěte, jak se správně chovat k psům. Co by tedy dítě (i vy) mělo dělat, když narazí na psa (ať už k němu přibíhá váš vlastní pes, nebo cizí pes, který není na vodítku)?

Zůstaňte stát, nemluvte na psa, nechte ruce blízko u těla a nechte psa, aby zjistil, kdo jste, že mu nechcete ublížit a že se Vás nemusí bát. Očuchá si Vás a dál si půjde po svém. Největší chyba, kterou (hlavně děti dělají) je ta, že začnou utíkat, křičet a mávat ručičkama. Pro psa jsou pak hrozba nebo zajímavá hračka.
Nepřibližujte se také „tajně“ k psovi, který o vás neví, který jí, který je přivázaný, nebo který u sebe má štěňata. Z větší vzdálenosti mu dejte najevo, že přicházíte (promluvte na něj), aby měl čas si vás všimnout a stále měl prostor kolem sebe a necítil se tak v ohrožení.

Většina útoků psa nezačíná ihned kousnutím, ale nejprve vrčí, cení zuby nebo štěká. Nechoďte k němu blíž, nekřičte, nedělejte prudké pohyby, ale pomalu couvejte, abyste se dostali z jeho osobní zóny a pes viděl, že pro něj nejste hrozba.

Pes si hlídá svůj prostor

Snažte se tedy tyto zásady učit i své děti a také je nenechávejte se psem o samotě,a to ani s vašim rodinným mazlíčkem. Ať ho máte rádi sebevíc, není to člověk, pořád je to šelma. A vaše vlastní chování hodně ovlivní to, jak se bude chovat on k vám.

Jak se na soužití dětí a psů koukají přední čeští trenéři psů? Zeptali jsme se Františka Šusty a Adama Holeksy v krátkých rozhovorech.

Máte doma děti i psy? Podělte se o vaše zkušenosti do komentářů.

Komentáře