První pomoc na cestách Zdeňka Kolmana

První pomoc na cestách Zdeňka Kolmana

Minule jsme vám přinesli článek o první pomoci na cestách z mého pohledu instruktora první pomoci. Jak se dívají na první pomoc zkušení cestovatelé?

Přinášíme vám rozhovor se Zdeňkem Kolmanem, který žije se svojí drahou manželkou Mončou v Hradci Králové, kam se přestěhoval, aby se věnoval práci s mládeží v církvi Element. Co se sekulárního zaměstnání týče, tak pracuje na pozici výrobní koordinátor ve společnosti FOXCONN CZ na divizi CNSBG, která zajišťuje montáž IT řešení pro americkou společnost Cisco. Baví ho četba knih, vytrvalostní běh a v neposlední řadě také cestování. Mimo jiné je Zdeněk také bývalým reprezentantem České republiky ve vodním lyžování a dvojnásobný vicemistr světa ve figurální jízdě juniorů.

Co tě baví na cestování?

Na cestování mě nejvíce baví prvek dobrodružství. V rakouském Bad Aussee jsem se třeba vydal kolmo nahoru na horu Zinken (1854 metrů nad mořem) a vše vypadalo super, až jsem doběhl (no, spíše došel) ke skalisku, kde již bez patřičné výbavy nebylo lze jít dál. Nebo když jsme byli s tatínkem před cca deseti lety v Chile, ztratili jsme se jednou v noci tak, že hrozilo, že nám dojde benzín a z lesa se už nevymotáme. Taťka si stanovil deadline, že pokud do nějakého času nepřijedeme na zpevněnou cestu, budeme na místě nocovat a až ráno se rozhlédneme, kde vlastně jsme. Myslím, že cestování dává naší duši možnost se osvobodit a zažít něco speciálního, jestli to dává smysl.

Jakým způsobem nejraději cestuješ.

Bezkonkurečně nejraději cestuji vlakem, protože si u toho mohu číst. Třeba teď o víkendu jedeme s manželkou na zamilovaný romantický víkend do slovenského Popradu. Pokud se nemýlím, tak cesta bude trvat více než 6 hodin času. Nemohu se dočkat! Skvělé je také objevování běžecky. Dám si do uší nějaké inspirativní mluvené slovo, já na poslech hudby moc nejsem, přemýšlím si o obsahu slyšeného a u toho sportuji. To mě nesmírně nabíjí!

Jaké jsou tvé nejzajímavější navštívené destinace?

Loni v prosinci jsem měl tu nesmírnou čest, že mě můj pastor (vedoucí církve) Lukáš vzal na týdenní misijní cestu do keňského pobřežního města zvaného Mombasa, kde jsme společně s Američanem Randy Boydem z americké organizace Prepare International sloužili místním vedoucím církví. Kromě samotné metropole jsme se dostali i na venkov, což bylo nesmírně obohacující a horizonty otevírající. Zjistil jsem tam, že jsem v nitru z velké míry Afričan.

První pomoc na cestách Zdeňka Kolmana

Roku 2005 jsem měl možnost se podívat do čínského města Tianjin, kde se konalo mistrovství světa ve vodním lyžování, kde jsme s bráchou jako velice mladí závodníci reprezentovali ČR. Kromě sportovního prvku jsme měli možnost se podívat také na Velkou čínskou zeď, což mám stále ve velice živé paměti. Ve velice živé paměti mám také to, že jsme letěli s ruskou společností Aeroflot, která létá z Moskvy do Pekingu s mezipřistáním v Novosibirsku. Nechci to nějak dramatizovat či být přehnaně kritický, tak jen povím, že i samotný let byl zážitek.

Třikrát (2013, 2014, 2015) jsem měl také možnost být členem misijního týmu, který strávil týden v norském Trondheimu. Při poslední cestě nás náš hostitel vzal přenocovat na tradiční norskou chatu na samotu u fjordu. Trajektem jsme přejeli do přístavu Vanvikan na druhé straně fjordu, než je Trondheim, a poté jsme ještě asi hodinu jeli na kolech, než jsme dojeli k samotné chatě. Počasí vyšlo úžasně, nelze slovy vypovědět, jaká to byla krása. I za tuto vzpomínku a šanci jsem nesmírně povděčen.

Jak probíhá tvá zdravotnická příprava před delší cestou?

Nejvíc jsem se rozhodně připravoval na výše zmíněnou cestu do Keni, kdy jsem si nechal dát “standardní balíček”, tedy očkování proti žluté zimnici a břišnímu tyfu. Paní doktorka mi také doporučila speciální repelent pro Afriku, který jsem používal a opravdu funguje. Mám to nesmírné štěstí, že má babička i maminka jsou praktické lékařky, takže často dostanu na cestu cestovní lékárničku, o jejichž obsahu a užití bych se eventuelně pak bavil s blízkými po telefonu.

V době, kdy jsem ještě byl v reprezentaci ČR ve vodním lyžování, jsme měli vždy na začátku roku poměrně podrobné zdravotnické prohlídky, takže o mě, troufnu si říci, v tomto směru bylo velice dobře postaráno. Zajišťovala nám je Ústřední vojenská nemocnice v Praze, konkrétně Centrum zdravotnického zabezpečení sportovní reprezentace.

Obecně se na cesty snažím být fit po všech stránkách a zůstat psychicky v klidu. Toho často docílím tak, že si nastuduji potřebné informace dopředu.

Musel jsi na cestách řešit nějaké zdravotní komplikace?

Ano, musel, poměrně závažné. Nu, je to trochu komplikovanější samo o sobě, ale pokusím se vysvětlit. V roce 2011 mě tatínek společně s mým mladším bráchou poslal na soustředění na Floridu, byl to březen, kdy se v ČR ještě na vodě moc lyžovat kvůli zimě nedá. Přehnal jsem to jeden večer s běloruskou vodkou, málo jsem onu noc spal, nedostatečně jsem se zavodnil, a tak druhý den nemohlo nastat nic jiného, než kolaps. Byl jsem převezen do nemocnice s podezřením na epilepsii, protože jsem měl opakované křečové záchvaty s občasnými ztrátami vědomí. Nebylo to vůbec dobré, to mi věřte. Nejvíc se o mě v ten moment postaral brácha, kterému se nějakým zázračným způsobem podařilo zajistit převoz (letecký) do ČR na JIP v dříve zmíněné ÚVN. Protože jsem byl ve stavu, v jakém jsem byl, tak jsem musel letět speciálem s francouzskými lékaři letem, který často zastavoval, protože když letíte v nižší letové hladině kvůli nižší dekompresi kabiny, tak musíte častěji tankovat. Myslím, že na to, že bráchovi bylo 18 let, poradil si docela obstojně. Jsem mu za to vděčný! Od té doby se díky Bohu křeče či cokoli jiného to bylo nikdy nevrátily, takže od té doby jsem to již řešit nemusel. V obecné rovině všem doporučuji kvalitní cestovní pojištění, protože pro mě bylo ve výše zmíněné prekérní situaci doopravdy klíčové.

První pomoc na cestách Zdeňka Kolmana

Jaký máš názor na cestování s dětmi?

Nemám nic proti cestování s dětmi, i když si představuji, že to asi musí být logisticky i jinak náročnější. Myslím ovšem, že cestovat letecky s velice malými dětmi není právě nejšťastnějším rozhodnutím. Rád bych, budeme-li s Mončou někdy mít děti, abychom cestovali společně (tím myslím od určitého rozumného věku). Sním o tom, že si vezmu dceru/syna do sedačky na zádech a půjdem jako rodina na horskou vycházku.

Připravuješ se nějak i na poskytování první pomoci dětem?

No, tak teď jste mě dostali. Toto je oblast, kde bych si zřejmě měl doplnit znalosti. Musím upřímně říci, že vlastně vůbec ne. I fakt, že pracuji s mládeží, mě vede k uvědomění si, že bych měl být schopen účinně poskytnout první pomoc mladému člověku a dítěti. Matně si vybavuji, že principy jsou zřejmě stejné, akorát budou jiné hodnoty a určitá specifika tam asi také budou? Děkuji za podnět ke studiu!

Kam se chystáš příště?

Příště se chystám tento víkend do slovenského Popradu na wellness víkend. Pokud bude hezké počasí, chtěli bychom si s Mončou vyjet lanovkou na nejvyšší horu Slovenska – Lomnický štít. V létě bychom pak chtěli s našimi přáteli Áronem a Nelčou vyrazit autem do okolí jezera Bodensee, zámku Neuschwannstein a města Konstanz (Kostnice) na cca třídenní letní dovolenou. Těšíme se!

Díky za možnost zodpovědět otázky!

První pomoc na cestách Zdeňka Kolmana

Zdeňku, my děkujeme za skvělý rozhovor a přejeme hodně štěstí při získávání dalších zážitků.

A co vy? Byli jste také v nějaké neobvyklé zemi, kam se na dovolenou  běžně nejezdí? Dejte vědět do komentářů, rádi se o vás dozvíme víc.

Komentáře